iPhone 5/6/6+ Keyboard Sizes

iPhone 5:

Portrait: 320✕216 points (640✕432 px)

iPhone 5 Portrait Keyboard

Landscape: 568✕162 points (1134✕324 px)

iPhone 5 Landscape Keyboard

iPhone 6:

Portrait: 375✕216 points (750✕432 px)

iPhone 6 Portrait Keyboard

Landscape: 667✕162 points (1334✕324 px)

iPhone 6 Landscape Keyboard

iPhone 6 Plus:

Portrait: 414✕226 points (1242✕678 px)

iPhone 6 Plus Portrait Keyboard

Landscape: 736✕162 points (2208✕486 px)

iPhone 6 Plus Landscape Keyboard

Also see the Ultimate Guide to iPhone Resolutions.

Jsou z masa

(překlad povídky They’re Made Out of Meat Terryho Bisona.)

„Jsou z masa.“

„Masa?“

„Z masa. Jsou z masa.“

„Masa?“

„Je to nade vší pochybnost. Sebrali jsme několik kusů z různých částí planety, přenesli je na palubu našich průzkumných lodí a analyzovali skrz naskrz. Jsou kompletně z masa.“

Read More

Otevřený dopis boskovickým zastupitelům

Vážení zastupitelé!

Chtěl bych se ještě krátce vrátit k otázce hazardu v Boskovicích. I když jsem měl výhrady k diskuzi, kterou vedení města na toto téma nedávno uspořádalo s panem Verostou, za jednu věc jsem byl velmi rád: nikdo už zde nepochyboval o tom, že hazard je pro naše město problém. Že šedesát miliónů, které ročně v boskovických automatech zmizí, musí někde chybět. Že deset miliónů, které město z tohoto provozu získá, by naopak nijak výrazně nechybělo v rozpočtu města. Zvlášť když jde o peníze draze vykoupené zhoršenou sociální situací postižených rodin – a nejen těch, jak ukázal případ nedávno zatčeného hráče, který peníze na hazard získával vykrádáním rodinných domů na Boskovicku.

Diskutovali jsme prakticky o jediném: jestli zákaz hazardu skutečně něco řeší, nebo jestli jde o opatření, které by naopak mohlo způsobit víc potíží než užitku, jak tvrdil i vámi pozvaný odborník pan Verosta. Tento argument má logiku – například pokusy o řešení problémů s alkoholem prohibicí nemají historicky příliš dobré výsledky.

Problém je v tom, že odborný pohled adiktologů je přesně opačný. Nabídka hazardu podle nich hraje velkou roli v určování poptávky a její omezování považují za jeden z nejefektivnějších způsobů řešení problémů s hazardem – na rozdíl od informačních a osvětových kampaní, které navrhuje pan Verosta, a které na jeho popud doporučila rada města. (Čerpám z osobní korespondence s odborníky z Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Všeobecné fakultní nemocnice Univerzity Karlovy a publikace Prevence problémového hráčství vydané nedávno Úřadem vlády ČR.)

Co se týká pana Verosty, už v době, kdy byl u nás v Boskovicích na diskuzi o hazardu coby nestranný odborník, se v reportážích ČT a TV Nova mluvilo o jeho napojení na hazardní průmysl. Před několika dny byl navíc odsouzen k nepodmíněnému pětiletému trestu za podvody s exekučními příkazy. To nutně nezpochybňuje jeho odbornost ve věci hazardu, ale zcela nepochybně to ničí jeho pověst důvěryhodného člověka, který by měl městům radit s regulací hazardního průmyslu, v němž se točí milióny a miliardy.

Vzhledem k výše uvedenému bych vás tedy chtěl poprosit, abyste se k tématu regulace hazardu ještě vrátili, posoudili odborné argumenty skutečných adiktologů a zakročili proti hazardu, který poškozuje naše město. Nespokojujme se prosím s alibistickými neefektivními kroky, které nám doporučil odsouzený podvodník.

S úctou, Tomáš Znamenáček

Dokompostováno

Téměř na den přesně tři roky od založení kompostu si dnes šťastný zájemce Marek odvezl první várku hotového kompostu:

hotový kompost v pytli

Celkově můžu projekt kompost označit za jednoznačný úspěch. Kompostér má objem 350 litrů, přispívají do něj tak 3–4 domácnosti a zaplnil se teprve teď, takže jde o velmi nenáročný a prakticky bezúdržbový systém smysluplné likvidace rozložitelného odpadu.

Mezi který, jak jsme se dneska přesvědčili, nepatří korkové špunty od vína.

Jak funguje Bitcoin

Bitcoin je decentralizovaná digitální měna.

Začněme spojením „digitální měna“. Vyplývá z něj, že existuje nějaký digitální ekvivalent papírových peněz, jakési digitální bankovky tvořené pouze šrůtkem čísel?

Read More

Lumix GH3 Electronic Shutter Drawbacks

I recently bought the Panasonic Lumix GH3 camera, both for photography and video recording. I like to photograph theatre shows, concerts, and various other events where the sound of the mechanical shutter, as much as I love it, simply disturbs both the audience and the performers. Therefore I was looking forward to the completely silent electronic shutter offered by the GH3.

Read More

Příručka datové žurnalistiky

Někdy v květnu jsem nadaci Open Society Fund nabídl překlad anglické publikace Data Journalism Handbook, která je úvodem do datové žurnalistiky a gramotné práce s čísly a daty obecně. K mé velké radosti na zakázku skutečně došlo, takže česká Příručka datové žurnalistiky právě vychází. (Zájemcům též nabízím zdrojový kód publikace na GitHubu a nedočkavcům přímý odkaz na PDF.)

Read More

Černobílí gauneři

Ve statistice existují pojmy korelace a kauzalita. Korelace je současný výskyt dvou jevů, například rostoucí počet kuřáků a častější výskyt rakoviny plic. Kauzalita je příčinný vztah mezi dvěma jevy, logické vyplývání jednoho z druhého. Jedna ze základních pouček statistiky říká, že korelace neznamená kauzalitu, tedy že pokud dva jevy nastávají společně, nemusí to znamenat, že jeden způsobuje druhý. Například je prokázáno, že rostoucí prodeje zmrzliny korelují s rostoucím počtem případů smrti utonutím. Dá se na základě toho usoudit, že lízání zmrzliny zvyšuje riziko utonutí? Nikoliv, oba jevy prostě nastávají nezávisle na sobě v létě.

Faktem ovšem je, že korelace některých jevů působí velmi sugestivně, takže je těžké nevidět mezi nimi kauzální souvislost (která mezi nimi být může a nemusí). Když například uvidíte bourat řidičku automobilu, napadne vás, že bourala ženská? A přitom ženy podle statistik řídí aspoň tak bezpečně, jako muži – spíš lépe.

A teď k pointě: Když narazíte na korelaci „bílý + gauner“, ani vás nenapadne v ní hledat kauzální souvislost „bílý ⇒ gauner“. Zatímco kombinace „cikán + gauner“ už k takovému výkladu svádí nepoměrně víc. Přesně to je rasismus: chybná logická úvaha.

Když řeknete, že na brněnském Cejlu žije hromada gaunerů, je to fakt. Když tentýž fakt popíšete slovy „hromada cikánů“, zatahujete tím do problému zcela nesouvisející proměnnou. Kdybyste do chátrající čtvrti nastěhovali hromadu chudých bílých, vznikne stejný problém.

Neexistují bílí a černí gauneři. Existují jenom gauneři.

Ze života svatého Jobse

Kamil Fila ve své recenzi na nový film o Stevu Jobsovi píše: „Hlavní snahou počítačů a dalších zařízení od Applu je vypadat sexy a cool, přitom mít vše zabudované uvnitř a dovolovat uživateli minimální samostatnou aktivitu.“ Tohle je smutné a časté nepochopení toho, co Apple v posledních několika desítkách let udělal pro pokrok výpočetní techniky.

Počítače za sebou mají řekněme půl století překotného vývoje, během kterého se nám zčásti paradoxně a zčásti pochopitelně příliš nepodařilo dosáhnout podoby, která by byla opravdu masově a běžně použitelná. I po tolika letech vývoje jsou počítače pro většinu lidí složitá a svévolná mašina, ke které je třeba přistupovat s úctou nebo opatrným despektem. V tom se počítače liší od mnoha dalších strojů kolem nás, kterým sice taky vesměs nerozumíme, ale se kterými dokážeme jednat přinejmenším jako rovný s rovným (televize), případně dokonce z pozice nadřazeného (kávovar).

Prakticky od samotného začátku přitom někteří volali po přiblížení počítačů běžné domácí spotřební technice, po jejich „domestikaci“, která by sice do jisté míry znamenala ztrátu jejich romantiky a síly, ale zároveň by je demokratizovala, zpřístupnila. A právě tohle je věc, která se od samotného začátku úspěšně daří firmě Apple.

Zatímco jiné firmy se soustředily výhradně na hardware, nebo software, Apple byl výjimečný svým paličatým důrazem na design jako celostní disciplínu. Zatímco jiné firmy design chápaly (a bohužel dodnes chápou!) jako výběr různých barev a oblečků pro stále tutéž panenku, pro Apple byl design přísnou a logickou cestou vedoucí od potřeb uživatelů k minimálnímu produktu, který je uspokojí – zcela v duchu Exupéryho hesla, že dokonalosti nedosáhneme v okamžiku, kdy už není co přidávat, ale naopak ve chvíli, kdy už není co odstranit.

Takový přístup se pochopitelně nemůže obejít bez tvrdých kompromisů. Přidáním nové součástky do systému nevzroste jeho složitost o jednu novou součástku, ale o desítky či stovky interakcí této součástky s těmi ostatními. I zdánlivě nepatrné, nevinné a přehledné funkce umí z původně přehledného systému udělat nesrozumitelnou hydru. Základním postojem dobrého designu tedy je téměř apriorní a reflexivní odpor k rozšiřování, neustálý tah k minimálnímu tvaru. S rostoucí velikostí každé instituce rychle klesá její schopnost toto pravidlo dodržet. Applu se tento princip bez větších kompromisů podařilo předvést v celosvětovém měřítku, což je obrovský výkon.

Vysmívat se „domestikovaným zařízením“ kvůli jejich omezenosti znamená nechápat základní kompromis, který jim dává smysl: občas je lepší dělat něco pořádně, než všechno napůl. Sexy vzhled výrobků firmy Apple je jen třešnička na dortu.

První obětí války je jazyk

(Překlad anglického eseje Why Grammar is the First Casualty of War od Terryho Jonese.)

Co mě opravdu zneklidňuje na Bushově „válce s terorismem“ je jazyk. Jak se vede válka s abstraktním podstatným jménem? To je jako chtít vybombardovat vraždu. Představte si, že by Bush řekl: „Vybombardujeme vraždu, ať se ukrývá kdekoliv. Najdeme všechny vrahy a budoucí vrahy a vybombardujeme každou vládu, která vrahům dopřeje útočiště.“

A druhá věc, která mi na Bushově a Blairově „válce s terorismem“ vadí: Jak poznají, že vyhráli? U většiny válek stačí počkat, dokud druhá strana není mrtvá nebo se nevzdá. Jak se ale může vzdát terorismus? Abstraktní podstatná jména se vzdávají špatně. Ony vůbec z vlastní vůle dělají jen máloco; nehnou s nimi dokonce ani školení filologové. Jejich úkryt nevypátráte, zásobovací linky nepřerušíte. Hořká sémantická pravda zní, že proti takovým slovům vyhrát nemůžete – ledaže by se vám je snad podařilo vyhnat z Oxfordského slovníku angličtiny. To by je naučilo.

Připouštím, že druhá světová válka byla proti fašismu. Ale zrovna tohle abstraktní podstatné jméno se lstivě schovávalo za velice konkrétní nacistickou vládu. Když jsme chtěli vyhrát, stačilo porazit Německo. Válka prezidenta Bushe žádné takové řešení nepřipouští. Chtít „zničit terorismus“ je jako chtít zakázat, aby si z vás někdo dělal šašky.

A co víc, terorismu v jeho současné definici se nemůže dopustit konkrétní země. Když Amerika vybombardovala súdánskou továrnu na léky, protože měla dojem, že se v ní vyrábí chemické zbraně, byla to hloupost. Ale nebyl to terorismus, protože to vláda Spojených států udělala oficiálně. A omluvila se. To je zásadní: žádný terorista se špetkou sebeúcty se nikdy neomlouvá. Proto také pan prezident Bush nevěděl, koho má vybombardovat v rozhořčení nad pádem Světového obchodního centra. Kdyby to udělaly Bermudy, měl by to jednoduché, prostě by vybombardoval Bahamy. Muselo být k vzteku, že lidé, kteří zapříčinili takovou katastrofu, nebyli národ.

Teroristé navíc – na rozdíl od států – neposedí na místě, abyste je mohli vybombardovat. Mají protivný zvyk přesouvat se z místa na místo, občas dokonce do zahraničí. Celé je to velice neamerické (kromě výcviku).

A jako by to všechno nestačilo, nikdy nevíte, kdo jsou ti teroristé zač. Jaksi z principu se objeví až v okamžiku, kdy provedou svůj konkrétní akt terorismu. Do té doby je to třeba jen obyčejný Tim McVeighů odvedle nebo sympatický pan Atta, co se učí řídit letadlo.

Zapomeňme tedy na abstraktní podstatné jméno. Přejmenujme konflikt na „válku s teroristy“, to zní konkrétněji. Ale to jsme dostali ještě obskurnější sémantiku: co má pan prezident Bush na mysli pod označením „terorista“? Žádnou definici nám nedal, tak si budeme muset nějakou domyslet podle jeho činů. Soudě podle nich žijí všichni teroristé v „táborech“ v Afghánistánu. Tam nejspíš tráví večery s kusem žvance, kytarou a zpěvem u táborového ohně. Navíc se v těchto „táborech“ věnují „výcviku“ a hromadění zbraní, které my následně můžeme rozmetat našimi kazetovými bombami a raketami.

Nikdo zřejmě panu prezidentovi neřekl, že k celé té hrůze září 2011 stačilo z větší části jen asi půl krabice nožů na koberce. Předpokládám, že by Spojené státy mohly vybombardovat veškeré skladové zásoby kobercových nožů na celém světě, ale mám dojem, že teroristy bychom tím nevyhladili.

Kromě toho jsem myslel, že teroristé, kteří narazili letadly do Světového obchodního centra, žili na Floridě a v New Jersey. Myslel jsem, že síť Al-Káida funguje v 64 státech po celém světě, včetně Ameriky a mnoha evropských států – jejichž vybombardování by si zřejmě odpustil i pan prezident Bush. Ale ne: pan prezident, kongres, Tony Blair a skoro celá dolní sněmovna jsou přesvědčeni, že teroristé žijí v Afghánistánu.

A co přesně se myslí větou „nesmíme se teroristům vzdát“? Vzdali jsme se v okamžiku, kdy na Afghánistán dopadla první bomba. Strůjci 11. září si v tom okamžiku dozajista museli odšpuntovat své nealkoholické šampaňské. Úspěšně vyprovokovali Ameriku k útoku na další chudou zemi, o které doposud příliš nevěděla. K útoku, který vzbudil vlnu odporu v celém arabském světě a zajistil další podporu islámských fundamentalistů.

Slova ztratila na hodnotě, některá z nich změnila význam, a filologům zbývají jen oči pro pláč. První obětí války je jazyk.